Ufff!!!!
Nyní si volím roli milující a milované maminky - není nic krásnějšiho než vidět své děti šťastné a projevující opravdově své city, i když už jim nejsou dva, tři,....opravdu jsem zamačkávala slzy, když jsem od své nejstarší slyšela: "Maminko moje, mám Tě moc ráda a fakt zapomeň na to období, kdy jsem na Tebe byla hnusná!" Ach, já to zapomněla hned a hledala jsem důvod proč tolik bolí až do sebedestrukce. O to krásnější je slyšet od téměř 18let mladé staré opravdově opravdové bytosti, ve které je tolik lásky, kouzla a moudrosti, vyznání bez příkras. A když vás při tvorbě večeře obejme zezadu Druhorozený, který mi od zítra kouzlí životem již 16 let, a pronese: "Maminko mám Tě rád.", tak nebe mi padá na Zemi...O té nejmladší netřeba se rozepisovat❤️🌈 a hlavně Ti starší jsou můj nejcennějši klenot, který ukazuje, co jsem posrala a neposrala. Děkuji za tyto klenoty - cítitelně jsem to neposrala!!!🍀❤️🌈
Dnes jsem po hodně dlouhé době vyběhla a to po boku Druhorozeného... snažil se mě tlačit do vyšších obrátek :-) na čež jsem mu řekla, ale já také jela dle vašeho tempa, když jste se učili chodit, tak to ber, že já se znovu učim běhat:-). On se smál...a za chvíli jsme s lehkostí odběhli 3 kiláčky a nakonec v super tempu a já se v cílové rovince dívala na záda Druhorozeného a fakt jsem byla kua pyšná...v 16nácti jít běhat s matkou....vrací se mi ty roky, kdy on běhal se mnou a vylaďoval techniku... Ano, byla jsem tehdy moc unavená po mnohahodinovém cvičení a noční šichtou nad papíry a plány, ale věděla jsem vždy, že toto je mega důležité! A teď si tu důležitost uvědomuji ještě více a slízávám ve formě smetany. Znovu děkuji, že jsem jim dala vše, co jsem mohla a hlavně svůj čas a hranice....Ano, bylo těžké často hranice nastavovat a hledat, co je to ten respekt. Je mnohem snažší nastavovat hranice, když má žena vedle sebe milujícího Muže!! Jde to poté vše tak přirozeně, když na to člověk není sám a nejede mu v hlavě stále a jsem dostatečně spravedlivá??
Bylo moc těžké vidět ten giga talent pohybový u Nejstarší a zároveň vnímat, že jej naplno nechce využívat, ne teď... Můj trenér ji viděl běžet a nechápal, že to nechce rozvíjet...netlačila jsem
ji, ale stále nabízela...a vlastně stále věřím, že jednoho dne vedle své velké vášně malování, pochopí, že má další talent, který ji též dokàže sytit a kreslit úsměv na tváři.. Vždyť i já si občas od pohybu odběhla něco vytvořit na plátno:-) A moc mě mrzí její um tenisový - bylo nevídané, jak čapla raketu a hned uměla....ale na to jsem fakt neměla ji sama v tomto podporovat...To už fakt nešlo...
Naopak bylo moc fajn vnímat, že Druhorozený sdílí lásku k lezení, ale rozhodně ne k plavání a in-line:-)
Nejmladší miluje vodu,....co ona nemiluje? Je fajn jí moci být o5 parťákem...a hlavně ona je ráda mým parťákem, to je také dost vzácné, ale je to o přístupu...respektu...citlivosti, kdy ji stáhnout, kdy ji už pochovat, kdy ji povzbudit...Zvolila si za svou vášeň sama hokej - dlouho jsem to kousala...musela jsem naplno přijmout zcela sebe samu a pochopit rodinné programy, abych řekla, tak jo a plně ji v této srandě podpořila...tak trochu jsem tušila do čeho ji pouštím a vzala to jako novou výzvu a vzpomněla jsem si, jak jsem na výšce milovala hokej - čas kdy člověk nemusel být v krunýři svých programů - je třeba být na druhé opatrný, jsi silná můžeš druhým ublížit, utlum se,....a mohl to naplno rubat bo ostatní měli chrániče....A hlavně si vybavit ten okamžik - to nádherné období, kdy mě prarodiče ve 4 hodiny vytahovali z pelíšku a vezli na zimák k paní Egrové na trénink - měla za úkol mě naučit bruslit...bohužel jsem se to naučila rychle a nikdo se mě nezeptal, jestli chci pokračovat a já hodná holka mlčela:-) Fakt mi nevadilo vstávat - ostatně v nácti jsem takto brzo vstávala, abych se učila, když jsem den před tím po tréninku padla a už se nestihla učit...a poté jela na svých bruslích Hypno do školy- od jara do podzimu kolem Mlýnského potoka....kolik let jsem
o tyto in-line žádala - měla jsem na ně našetřeno, ale nesměla jsem
si je koupit, stejně jako sk8, který mi na tajňačku půjčovali kluci u Lenina.... Takže jasně, že tu nejmladší plně podpořím - ona určo cítila, jak se raduji z nových in-line bruslí, když jsem v 7 měsíci s ní prodala Kalokagathii a první, co jsem si koupila byly super brusle:-) Člověk se narodí s vášní a pokud ji ti velcí nepodpoří, tak se stane tak či tak náplní jeho života!!!
Moje vnitřní dítě touží dělat radost všem dětem, protože zná ten smutek z nepodpory a jde na to přes svou vášeň a tou je pohyb v nejširším slova smyslu...
Tak a můj Druhorozený neočekávej, že Ti budu funět na záda :-) Jsem parťák - budu Tě leda kopat do zadele:-) Jak mi ten běh chyběl - ten vítr ve vlasech, ale bylo třeba si projít tím obdobím plném zkoušek a testování...o to znova a silněji budu hlásit, že pohyb je lék a čím ho dětem dříve hrou představíte, tím cenější jim předáte dar - a ten pohyb může být obyčejná prochàzka!!!
