Tak to běží...

Čeho se bojíme? Nákazy nebo se bojím o svůj komfort? Jak se můžeme bát, když teď a tady jsme zdraví a máme pořád dostatek jídla. Zažila jsem hlad. Zažila jsem, co je to ztratit nejbližší osobu. Žila jsem roky ve lžích. Makala jsem více než 20hodin denně, aby byli lidé kolem mě šťastní až jsem sama začala být nešťastná než jsem pochopila, že nelze z nešťastných neprobuzených lidí udělat i nejlépe odvedenou prací ty šťastné, když spí a v tom spánku se bojí o to, co jim vlastně nenáleží. Buďme teď a tady a zkoušejme se všichni probrat a navázat spolupráci....jeden dokáže mnoho, ale davy dokáží ještě víc. Kua už mě prostě nebaví poslouchat "chlapy", jak hystericky prohlašují, že je konec....jo, ego vždy vidí konec. Srdce vždy vidí možný nový začátek. Co mi pomůže se bát o své děti? Jen je svým strachem budu blokovat. Hrajme fér. Nedomýšlejme si, co si asi druhý myslí. Ptejme se. Odpovídejme. Jasně plno systémů selhalo...ano, může nás to na moment iritovat, ale není lepší hledět směrem odkud přichází světlo?Aby bylo dobře, musí být špatně, abychom si to dobré vůbec uměli, naplno uvědomit!