Tak jo!

      Takový ten normálně nenormální den…..ráno vstanete s nejmladším členem rodiny a zvládnete nemožné (tzn. u snídaně 2 pračky, přebalení prcka….ti starší už jsou v proudu dne….máte radost, že vše tak hezky funguje až se tím necháte unést, ale bum hodiny…. 9:00 hodin a to už víte, že je třeba začít s oblékáním… jasně, že zjistíte, že nejmladší člen má v plence nadělení….tak přebalíte… oblečete…. v hlavě vám jede, že hlavně musíte v 10 hodin zkontrolovat web školy, kam se hlásí vaše Prvorozená, protože by tam měly být výsledky talentových zkoušek. Poslední týdny jste stále v poklusu ač máte pocit, že vlastně nic neděláte, protože za vámi není nic vidět (tedy pro tu výkonovou složku). No, klušete s kočárem… nejmladší členka chrupká…. už ladíte, jak to vše zvládnout, když v 10hodin začíná rehabilitace s vaší malou a v 10hodin máte honit čísla na webu a dávat info Prvorozené….No, při těch endorfinech si řeknete: “Ono se to poskládá.” A pravda…. na rehabilitaci se v 10hodin dveře neotvírají, tak klepete do mobilu a hledáte… :”Heuréka!” Slzy dojetí, že postupuje ta úžasná bytost do druhého kola a šup rychle setřít slzy a soustředit se na tu nejmladší, právě se probudivši, vysmátou bytost. Odcvičíte… A hurá na místo činu… do školy kam má jít Prvorozená na druhé kolo…. ano, černé na bílém…. voláte tetě, voláte tatínkovi a ten se ptá a kdy má to druhé kolo… tak mu říkáte… no, jedenáctého a on říká:” Zítra?” V hlavě najednou výstup z mateřské debility… alarm…. No, jo, vždyť jí nestačí antigenní test a PCR dělají jen dopoledne…. Tak rychlé hledání volných termínů na dnešní PCR…. ufff, poslední v 11:50hodin. Hodiny ukazují 11:00hodin….. Rychlé psaní sms…. modlení, ať se na to Prvorozená podívá….rychlé volaní do laboratoře, jestli tam zůstávají o nějakou tu minutu navíc. Stolkování Prvorozené, aby si mobilu všimla. Volání on-line vyučovanému Prostřednímu, aby se juknul segře na nástěnku, co má za předmět…. vy ve sprintu k tramvaji, že pojedete za Prvorozenou do školy, aby ji pustili a u toho píšete třídnímu mail, aby ji pustil. Na zastávce zjišťujete, že vám umřel mobil. Máte chuť s ním švihnout….Jste na té zastávce, ze které je to kousek do laboratoře. Vsázíte na inteligenci a pohotovost Prvorozené, která ze sms instrukcí vše pochopí. Opouštíte zastávku, z které je to k Prvorozené do školy cca 12 minut. Je 11:40hodin. Běžíte do prodejny nábytku s prosíkem o nabiječku. Bez úspěchu. V hlavě vám běží něco ve smyslu nepospolitosti, když jsou nabiječky nekontabilní. Vzpomenete na zásuvky v JAR a vyhodnotíte, že tato debata se sebou na téma láskyplný svět fakt teď ne. Běžíte do kavárny se stejným prosíkem. Stejný problém, ale v teple mobil blikl a zrovna včas, když už domlouvám možnost půjčení mobilu obsluhy. Voláte. Prvorozená chápe vážnost situace a předává mobil třídnímu - panu Nejúžasňákovi, ten chápe meznost Covid šílených prapodivných požadavků a dává svolení k opuštění školy Prvorozenou. Kupujete z radosti 4 tiramisu ve skle. Voláte Prvorozené, ta už v tramvaji. Klušete jistit pozici do laboratoře. Právě je 12 hodin. V laboratoři ví, že máme přijít. Ujišťuji je, že dcera už je na cestě. 12:06 hodin Prvorozená plive do zkumavky. Obě šťastné. 2 tiramisu dávam jako díky laborantkám. Konečně vidím jejich úsměv. Prima. Sedáme na tramvaj. Píšu lísteček, který se běžně odevzdává třídnímu než žák opouští prostory školy. Předávám Prvorozené s tiramisu, ať vše vzorně předá třídnímu a zajde si v klidu na oběd, protože ji právě zazvonil zvonek za poslední vyučovací hodinou, No, a když Prvorozená spí, tak já si u okénka Smetanky také dám něco dobrého - si to fakt zasloužím!! No, snad bude test negativní……a on byl!!! A co to 4. tiramisu? To jsem snědla také já doma.

Díky za každé nové ráno!

Pokud žijeme v kalokagátii (harmonii těla a duše) neexistují překážky.

Tak láskyplný den s úsměvem a nezapomeňte zhluboka dýchat a provětrat svou schránku minimálně 10 tisíci kroky.