Sluníčko

Ta červená šmouha za zavřenýma očima, co tak hřeje a hladí a vybízí minimálně ke šklebu, z kterého se rozzáří úsměv? Nebo velký žlutý kotouč na dětském obrázku?
Žlutá nebo červená?
Slunce je život. Slunce je základnou. Slunce je nejen první až třetí čakrou. Slunce je okem pro duhu. Slunce je poslem lepších nových zítřků a to nejen pro fata morgánu.
Podívejme se nad hlavu. Dokud jej vidíme, můžeme věřit, že jsme si to tady na Zemi ještě zcela nezačarovali.
Já ho vidím. Vidím jej zcela shodně jako tehdy na lehátku ve školce přes zavřená víčka. Snažila jsem se jej vtisknout do sebe. Vtiskla. Vtiskla jsem si z něj úplně všechno, proto jsem poté pod svýma rukama mohla probrat vrbu, pohlazením potěšit vše živé a odebrat bolest. Vtiskněme si Slunce. Nedovolme smogu i elektrosmogu, aby nám moudrost každého paprsku unikla.
Ještě máme plno času. Máme, ale na těchto vteřinách teď a nyní záleží, zda to plno času bude plné záře.
Nechme Slunce plně svítit ke své 4. čakře... Ať začne zářit skrz nás a každým naším pohlazením jej předávejme do míst, kde tma zavládla.