Quo vadis domine

Kdy zlo slova pomine?
Odpověď leží v pohádce.
"Jdi vpřed a neotáčej se!" 
Temnota snaží se, Tvé ego lapí se?

S pokorou kráčej dál a ukonči vnitřní svár. Temnota je Tvou součástí, i proto jdeš za světlem a znova zrozenou radostí. V zádech stín. Vpředu zář, která má jasnou tvář. I ona je součástí stínu, který uvízl v klínu. Ten zázrak stvoření, co přinesl ho, který čím je Tobě blíž, tak jste oba v lásce výš. 

A tohleto poznání, zmatkům dál zabrání.
Nepochybuj! Neptej se! Věř!
A své dary rozdávej a jedy stéci nech. Jen ego je stečení zábranou, což každý pozná za branou.  Kéž syn je Ti záchranou, když byls zvolen světlonošem, co nutně musel brodit sebe v blátě a opětovných zmarech, aby ryzost jeho byla prověřena a každému namočivši uvěřena. 
Bez tmy není odhaleno světlo.
Quo vadis domine?
Láska nás nemine.
To dlouhé pokání i válkám zabrání.  
Lidé k lidem se navrátí.
Už ne výš, dál a rychleji.
Už jen ruka v ruku.
Kráčejme společně třebaže každý sám.
Nikdo neni daleko nám.
Svoboda světlo.
Závislost tma.
S pokorou tma je součástí světla.
Karma končí, když se Tě nic nedotkne.
Zlu veta!