Psychosomatické příběhy - aneb když hovoří dolní končetiny

     "To snad není možné, už zase? Vždyť do sebe pravidelně dávám tablety magnezia a snažím se jíst hodně listové zeleniny. A přesto mi do lýtka vjíždí ukrutná křeč jako by se mi do něj zakousl pes. Nesnáším to. Nesnáším ty své hnáty." Také vás uvádí křeče v lýtkách do stavu, kdybyste si nohy nejraději uřízli? Je to stav bezmoci, který nás má donutit se zastavit a ptát se:

- Nesnažím se toho stihnout více než se vejde do jednoho dne?

- Nedrtí mě nějaká situace?

- Nepřešlapuji již déle na jednom místě?

- Stíhám odpočívat?

- Snažím se ovládnout něco co ovládnout nelze a fakt se mi to nelíbí?

A co z odpovědí mohu vyvodit? Je na čase opravdu zvolnit a nemít stále vše pod kontrolou. Je to čas pro pochopení, že se některé děje musí dít samy. Je potřeba přijmout fakt, že život se ubírá vždy tím správným směrem, i když se nám to v danou chvíli nelíbí. Je potřeba začít věřit v sebe - ve své kouzlo, které dokáže vyřešit jakoukoliv situaci ve chvíli, kdy nastane, a proto není třeba mít již dopředu několik scénářů, které nám zbytečně kradou energii a odvádějí nás od prožívání tady a teď (což je to nejvzácnější, co zde na Zemi máme).

KOLENO - náš bod na těle, kde se nám plně zrcadlí naše vlastní ego a pokora.

Byla jsem malá holka, pískle, co jí občas při špatném došlapu jakoby vypadlo koleno - kdo zná ví, kdo nezná, je to šílená bolest a nikdy nevíte, kdy se dostaví. V té době jsem neuměla plně za sebou stát, bylo to období, kdy jsem tuze toužila po snowboardu, a tak mě napadlo si na něj vydělat sběrem borůvek. Jako zázrakem po jeho koupi koleno přestalo vyskakovat. Přišla zima a já hned při první jízdě najela na skokánek, už ve vzduchu jsem věděla, že je zle. No, koleno se vystrčilo nejbliže ke svahu ...... více v blogu pro členy.

     Myslíte si, že úraz přichází jen vlivem naší nešikovnosti? Většinou přichází vlivem naší nesoustředěnosti a nesoustředěnost většinou pramení z nahlodání naší psychiky nějakým červíkem... a ten červík je většinou bojovníkem za naše ego. My sice většinou vše chápeme, ale to si jen myslíme. Pokud se nám pod nohy poskládá naše vlastní ego, je předzvěstí transformace, která většinou neprobíhá lousknutím prstu. Jde o zdlouhavý proces, kdy se stále něco v nás něčemu brání. Je to nějaké naše zaryté přesvědčení, které roky získalo nad naší flexibilitou a nadhledem moc a my uvízli, proto nám koleno opět jasně říká, přijímej změny s pokorou a těš se na ně, i když máš z nich třeba strach, protože nutností je věřit, že veškeré překážky, které k nám přicházejí, přicházejí jen proto, abychom zjistili něco více o sobě a o světě, proto je dobrovolné bránění se jim jasným pověstným rudým šátkem, který spustí boj, který by se dal nazvat zbytečným, ale on je duležitý, protože je potřeba nás trochu vyčerpat, aby ego mohlo trochu ubrat lze své síly a bílým šátkem mohla zamávat pokora a nadhled.

Koleno - ego - porážka - strach ze změn - stres - špatné stravovací návyky.... pokora - nadhled - přijetí... více v blogu pro členy.