POHÁDKY

     Bylo nebylo......Bylo a je..... Každý si žijeme svou pohádku. Úplně každý z nás, ale jen málo z nás si uvědomuje, že si tu svou pohádku napsal sám a přitom, když toto odhalí, přichází největší záchrana - můžeme ji nazvat svobodou, která se propisuje do každé buňky a udržuje ji v jistém módu s názvem RADOST.

      Bylo to tehdy, když princezna odešla kvůli velkému žalu až tam, kde mohla pocítit naplno zimu a chlad.... kde bílá byla bělejší a modrá modřejší, a pak přicházelo to období, kdy zelená měla tolik odstínů, že by i malíř míchal a míchal týdny, aby všechny ty odstíny namíchal. Někdy potřebujeme ucítit velkou bolest a chlad ještě chladnější než jsme jej doposud znali, abychom v sobě mohli objevit to malinkaté nic, co tak mocně hřeje a dokáže zázraky. Princezna byla princem onoho království TAM, považováná za ledovější než nejledovější částečku jeho království a to ho k ní začalo neuvěřitelně poutat. Stala se součástí každé jeho noci, kdy nevěděl jestli sní nebo bdí. Čekal na to ono období, kdy jeho království zaplaví zelená a zelenější a věřil, že cizí princezna rozmrzne..... čekal a čekal..... a byla zde opět bílá a tuhá zima.. a další tuhá zima ....on veselý, všudypřítomný na každém veselí nepřestal věřit, že ona tajemná princezna rozmrzne.....měl oči jen pro ni... Každý extrém obsahuje velké tajemství, které tento extrém živí, aby mohl růst. Princ veselý až převeselý. Princezna ledová až nejledovější.

     Led vzniká z vody, která je nositelem života. V ledu se onen život pozastavuje. V ledu uvízne vše teplé a hřejivé. Led pomůže po kvalitně mířené ráně od bolesti. Led je první pomocí. Na led si postupně člověk zvykne. Díky ledu se člověk otuží. Díky ledu se může uchovat čerstvost. Díky ledu můžeme zachovat život. Někde velmi hluboko pod ledem může existovat neměřitelná láska. Aby led roztál, musí se dostat ke zdroji tepla. Aby roztála ledová princezna je třeba nezvykle velké lásky a tepla obejmutí. 

      Co musí člověk učinit, aby se mu slepilo srdce, které bylo na milion kousíčků? Kolik času člověk potřebuje, aby to své srdce slepil? Jak moc času skutečně potřebuje, aby vydýchal tu největší zradu? Velká  zrada rovná se velké dlouhé lepení? Velká bolest rovná se dlouhé léčení? V lásce přímá úměra však nefunguje. Láska je něco, co nelze uchopit ač se o to každý snažíme. Láska je prostředkem tréninku na naší Zemi, který nás posouvá a učí nás poznávat neviditelné hranice, které jsou tak složité a přitom tak snadné, když člověk obsahuje nekonečno sebelásky.

     Traduje se, že protiklady se přitahují. Není už jen sám protiklad žena a muž? A není náhodou tím nejvíce spojujícím článkem mezi dvěma lidmi jejich společná Černá tečka? Taková Černá tečka, která rozhodně nevypadá jako kaňka. No, tak o té raději něco později.

     Veselý princ byl jako slunce - zářil, smál se hlasitě, až ten jeho smích uměl nakazit i zvířátka v lese. Nechyběl na žádném bále, kde neunikl pohledu jediné princezny a on to moc dobře věděl. Byl Všudybyl po svém království. Takový Všudybyl je skutečně vzácný druh. Je to vlastně takový endemit pro jednotlivá království. Je to originál, kterého pohledáš. A náš Všudybyl měl navíc velké srdce a hodně energie, a když jej člověk pozoroval musel se usmívat, jako se usmíváme nad kočárkem v němž leži sladké miminko, protože tento Všudybyl měl v sobě neskutečnou dávku dětské tvořivosti a veselosti. S každým dokázal prohodit aspoň pár vět a to v jakékoliv řeči. Kdyby on jen věděl, že tuto jeho vlastnost či talent jednou podědí jeho vnučka, asi by byl celkově vnitřně klidnější již v oné době - rozumějme, on totiž neskutečně miloval ženy, obdivoval je a měl pocit, že jsou neuvěřitelně silné a odolné, proto si po té bolavé zkušenosti, ke které se možná dobereme, přál mít samé dcery.  A on si uměl přát!!! .........třeba se dobereme ke konci :-)