ODPUSTIT....OPUSTIT

     Zde začnu textem Kahlila Gibrana z knihy Prorok: "A jeden muž řekl, Promluv k nám o sebepoznání. A on odpověděl těmito slovy: Vaše srdce znají v tichosti tajemství dní a nocí. Ale vaše uši prahnou po zvuku poznání vašeho srdce. Měli byste objevovat ve slovech to, co jste vždy znali ve své mysli. Měli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů.   Tohle byste měli skutečně učinit. Skrytý pramen studně vaší duše musí vytrysknout a se zurčením se rozběhnout vstříc moři, a poklad vašich nekonečných hlubin se náhle rozzáří přímo před vašima očima. Nejsou však žádné váhy, které by zvážili váš nepoznaný poklad, a není možné zkoumat hlubinu svého poznání přístroji nebo hloubkovacím lanem. Neboť vaše já je mořem nekonečným a nezměřitelným. Neříkejte: "Nalezl jsem tuto pravdu," ale raději říkejte, "Nalezl jsem nějakou pravdu." Neříkejte:"Nalezl jsem tuto cestu duše." Říkejte radši: "Potkal jsem duši kráčející po mé cestě." Neboť duše kráčí po všech cestách. Duše nekráčí přímo a neroste jako rákosí. Duše se sama rozvíjí, jako lotos s nesčetným množstvím okvětních lístků." a nedá mi, abych nepokračovala: "A potom řekl učitel: "Promluv k nám o učení." A on pravil: "Žádný člověk vám nemůže nic vyjevit, kromě toho, kdo již leží napůl spící v úsvitu vašeho poznání. Učitel , jenž kráčí ve stínu chrámu mezi svými následovníky, nerozdává ze své moudrosti, ale spíše ze své víry a laskavé péče. Je-li opravdu moudrý, pak vás nezve, abyste vstoupili do domu jeho moudrosti, ale raději vás vede k prahu vaší vlastní mysli. Astronom k vám může promlouvat o svém porozumění vesmíru, ale nemůže vám dát své chápání. Hudebník k vám může prozpěvovat o rytmu, jenž je v celém vesmíru,ale nemůže vám dát uši, které zachytí rytmus, ani hlas, který mu bude ozvěnou. A ten, kdo je ponořen do vědy čísel, může vykládat o říši váhy a míry, a nemůže vás do ní přímo zavést. Neboť pohled jednoho člověka nepropůjčuje křídla člověku druhému. A stejně jako každý z vás stojí sám v božském poznání, tak je každý z vás sám i v poznávání Boha a ve svém pochopení a vnímání země." a dál pokračuji a už jen poslední moudro si vypůjčuji: " A pak řečník prohlásil:"Promluv k nám o svobodě." A on pravil: "U městské brány a u vašich krbů jsem viděl, jak se vrháte na zem a uctíváte svou vlastní svobodu. Dkonce i otroci se ponižují před tyranem a oslavují ho, ačkoliv je vraždí. Ano, v chrámových hájích a ve stínu citadely jsem viděl, jak nejsvobodnější z vás nosí svou svobodu jako chomout a želízka. A srdce uvnitř mne krvácelo, neboť vy můžete být svobodní jen tehdy, když i touha po hledání svobody se pro vás stane poutem a když přestanete o svobodě mluvit jako cíli a naplnění. Skutečně svobodní budete, až své dny nebudete prožívat nadarmo a vaše noci nebudou naplněny žádostí a smutkem. Nedopusťte, aby věci spoutávaly váš život, a vzneste se nad ně, nazí a volní.

      Ale jak se můžete vznášet nad svými dny a nocemi, pokud nerozlomíte řetězy, které jste na úsvitu porozumění pevně omotali kolem svého poledne?    ¨

     Pravodou je, že to, co nazýváte svobodou, je nejsilnějším z těchto řetězů, ačkoliv se jeho články třpytí ve slunci a oslepují vaše oči.

     A co jiného byste měli zahodit než zbytky svého vlastního já, abyste se mohli stát skutečně svobodnými? Máte-li zrušit nějaký nespravedlivý zákon, pak je to zákon napsaný vaší vlastní rukou na vašem vlastním čele. Nemůžete ho vymazat tím, že spálíte knihy zákonů, ani tím, že umyjete čela svých soudců, i kdybyste na ně vylili celé moře.

    A je-li to tyran, kterého máte svrhnout z trůnu, pak se nejprve přesvědčte, že jeho trůn vystavený uvnitř vás samých, je zničen.

    Neboť jak může tyran vládnout svobodným a vznešeným, jestliže není tyranie v jejich vlastní svobodě a hanba v jejich vznešenosti?

     A jsou-li to starosti, kterých se chcete zbavit, pak jsou to spíše starosti, jež jste si sami zvolili, než ty, které vám způsobují druzí.

     A je-li to strach, který chcete zahnat, pak je sídlo tohoto strachu ve vašem srdci, a nikoliv v rukou těch, kteří vám ho nahánějí.

     Věřte, že všechno ve vašem bytí se pohybuje v neustálém půlkruhu, touhy a obavy, starosti a radosti, to, co vyhledáváte i to, před čím utíkáte.

     Všechno se pohybuje uvnitř vašeho bytí jako světla a stíny, v těsně spojených dvojicích. 

     A když jeden stín zmizí, když už není , pak se zbylé světlo stane stínem dalšímu světlu.

     A tak i vaše svoboda, když ztratí svá pouta, se sama stane poutem větší svobody."

    Proč jsem sem přenesla právě tyto texty z Proroka? Jako memento před neexistující dokonalostí? Jako výzvu pracovat na sebelásce? Jako ponouknutí k budování si zdravých hranic? Jako poznání, že to co nás dráždí je naším tématem a toto téma bychom si neměli volit jako ústřední část, která by nás měla živit......to píší z nacítění na Radka Ptáčka. Omlouvám se všem, že se odvažuji o tomto psát a upozorňuji, že jde čistě o můj vlastní náhled, který je mým zrcadlením vlastních životních poznání a vjemů. Před více než 20 lety jsem si nechala PPP udělat testy na profesní předpoklady, protože jsem si nebyla jista jakým směrem se chci po střední škole dát. Vycházela mi psycholožka a bylo mi řečeno, že ale mohu jít defakto na jakoukoliv vysokou školu, protože mám široké zaměření. Chvilku jsem psychologii skutečně zvažovala, ale moc dobře jsem si uvědomila, že mám v sobě mnohé nevyřešené a že se mi opravdu nechce se studiem "léčit". Dnes si za tuto moudrost neskutečně děkuji. Ale i tak jsem se vrhla postupně do tzv. pomáhací profese, ale neživilo mě naštěstí hloubání se v oblasti lidské psychiky. U Radka Ptáčka vnímám, že jeho dětství nebylo radostné, i proto zjevně toužil tolik moc i za své hranice pomáhat dětem a lidem. Narodil se nejspíše mamince, se kterou nebyl sladěn a jejíž výchovu neuměl uchopit a pro sebe ji vnímal jako nepatřičnou a nedokázal jí odpustit a nedokázal zjevně odpustit nakonec ani sobě, když zjistil, že si dle vzoru své maminky našel i svou manželku.... neponchopíš - neodpustíš, přichází nové kolo..Chlapci, kteří tolik prahli po mámině náruči a pochopení, se stávají "plniči" všech vyřčených přání svých partnerek a i ti zcela racionální se v této oblasti začnou chovat zcela iracionálně a jdou přes své hranice, jdou v nastavení workoholika a plní vše, co si jejich partnerka přeje a chtějí ji vidět šťastnou, ale ona neumí být šťastná, tak jak neuměla být šťastná jejich maminka a ani ona a ani maminka si to neuvědomovaly. ..... dopíši až čas dovolí....