Nelze nenapsat

      Nedavno jsem si koupila v krabičce květinku ukrytou do cibulky. Položila jsem ji do chladna a nechala ležet, že ji vysadím za pár týdnů, ale jdu po pár dnech kolem krabičky a nepřestávám se divit, protože krabička zkrásněla- vykukoval z ní nádherný okvětní lístek bílé barvy. Chuděrka bez vody dala najevo, že je připravena. Celou pokřiveně skoliotickou jsem ji vysadila a nechávám ji se plně nadechnout. 

     Krásně mi do života vyslala vzkaz: “ Co má být, to je a neexistují žádné překážky.” Když je člověk všímavý a napojen na svou podstatu, proud života jej nese tou nejefektivnější cestou pro něj a jeho okolí. I proto je potřeba věřit v život a netlačit, protože ta rostlina mi i ukázala další rozměr - pokud člověk je extra z venší formován a není nechán jít si svou cestou, jeho páteř se chová jako stonek květiny v krabičce - kroutí se a hledá cestu z pomyslné klece či krabice, kterou tvoří většinou ti nejbližší a hlavně jedinec sám, když nemá dostatek odvahy jít hlavou proti překážce a raději hledá okliku.
Mějme krásný a rozkvetlý den!