18. duben..... 9 let poté
Moc jsem se těšila. Již v říjnu jsem zvěstovala, že to 18. dubna pořádně oslavíme. Věděla jsem, že to bude poslední oslava, proto jsem se na ni těšila a toužila poděkovat a rozloučit se se všemi, které jsem pravidelně i nepravidelně vídala po dobu 9let.
Nyní vnímám, že není potřeba se loučit.... díky epidemii jsem pochopila, že i video tréninky mohou být mnohem přínosnější než kontaktní lekce. Díky mnoha akcím charitativním i třeba jen shlukovacím jsem získala to ono "AHA" , že z těch 2010 lidí se vždy objeví stejně jen ti skalní - zbytek nemá prostě čas a nemít čas znamená jazykem srdce, nezajímá mě to. O to více si vážím, že se nám podařilo, tak hezky shlukovat. Nelze opomenout dvě módní přehlídky, za které znovu poděkuji i Lence Raganové a Petře Kubalčíkové (vždy svým umem udělaly lektorky modelky ještě více krásnými), oslavy 18. dubna, charitativní akce pro dětské domovy, první cvičení v parku u Ušáku s výtěžkem pro Matýska úžasné Blanche, kterou zdravím do nebe. Moc děkuji za všechny akce pro děti, které byly vždy bez úrazu a s maxi úsměvy. Největší díky však patří mým dětem, Jiřince Zapletalové, manželům Spurným, ........ a vám všem, co cítíte, že jste svou prací na sobě nemálo získali. Je to vlastně spravedlivé.... všichni cítíme, co nám Kalokagathia dala, proto nemá smysl se s ní loučit, protože ona je věčná v každém srdci.
Nikdy nezapomenu, jak jsem se zranila a Kalokagathia tehdy byla v plenách a mé děti malinké, nešlo jít na rentgen... každé ráno to strašlivě bolelo, když jsem vstávala, ale věděla jsem proč vstát prostě musím. Díky tomu jsem mnohé začala chápat. Bylo to někdy až k zbláznění.... do 2 hodin sedět u počítače, poté rychle usnout a v 6 hodin nachystat svačiny, snídaně, předchystat oběd, vyndat ručníky ze sušičky, vyvenčit psa, rozdat pusy a s úsměvem, ač byl člověk osobním životem a starostmi kolem Kalokagathie rozebrán, naskočit na šňůru individuálních a skupinových lekcí, poté rychle vyběhnout se psem, aby člověk neztratil kondičku a byl tím správným vzorem :-), domácí úkoly, šup ještě indivka, večeře, milion informací, pusa na dobrou noc a noční šichta nad rozvrhy, fakturami,.....:-) Víkendy na školeních, tréninkách,.... 9 let..... díky pohybu s úsměvem a v plném zdraví jsem se dostala až do etapy, kdy jsem se musela rozhodnout, jestli v tomto kolotoči setrvat nebo jít dál.....
A díky epidemii vidím, že jsem se rozhodla správně.... je prima číst zprávy od video kurzistů.... už plánuji, že občas přijde nějaký video hovor bo ten pro motivaci je důležitý :-). Vím, že přijdou víkendové akce. Vím, že nyní už jsem já ta nejdůležitější a ne ta nejposlednější a i proto vím, že nachystám nemálo akcí, které budou novou etapou Kalokagathie. Nebude jich už tolik jako v minulosti, protože to už prostě nedovolím.
Pomalu se poslední rok vše zastavovalo.... nešlo dupnout na brzdu a stát... to by mě zabilo, ale elegantně se vše samo seskládalo. Mám prima práci, co mě baví a hlavně mám TO po čem jsem vždy toužila.
Děkuji Kalokagathii ..... moooc jsem se toho s ní naučila.