14. duben ... aneb ještě tam budem! Tak jde život.

    Sněží. Je to již téměř týden, kdy jsem vyrazila ráno do Olomouce, abych se po více než 7mi letech sešla s realitním makléřem, který mi zprostředkoval koupi Kalokagathie. Svítilo sluníčko. Bylo neskutečně. Vyrazila jsem o chvilku později než bylo v plánu... někdo mi totiž dostatečně dobře ukryl klíče :-) od auta. Moc se mi jet nechtělo, protože jsem tuto cestu cestu "v tom předcovid období" absolvovala týden co týden a to se sevřeným žaludkem, jestli náhodou někde neuvíznu a tudíž nebudu moci odcvičit lekci. 

    Jela jsem a pozorovala tu nádhernou krajinu, která je tak podobná té na jihu Čech. Lesy, kopečky, nejrůznější odstíny zelené,..... Praha. Vysočina. Brno. Olomouc ( vrátilo mě to do roku 2001, kdy mě bratránec vezl na talentovky a kroutil hlavou, že snad nemohu myslet vážně, že chci studovat na takové placce) a drogérie DM, kde jsem potřebovala nutně koupit stelivo pro kočičku. Už u OC Haná jsem si připadala jako na jiné planetě. Olomouc je najednou úplně jiná...plná lidí s rouškami. V DM nevidím usměvavé prodavačky....jejich oči se prostě nesmály a já dostala vynadáno, že jedné podávám kartičku přímo do ruky. Omluvila jsem se. Najednou jsem byla v tom městě, kde jsem žila 19 let, cizinkou.

     Vyrazila jsem ke Kalokagathii....v denní dobu, kdy se tam běžně lidé pohybují, najednou ticho. Nepotkala jsem ani Zuzku a ani Pavla. Ale parkoviště bylo obsazené:-) :-) Tak jsem udělala pořádek - Kalokagathie mě za těch 7 let na Balbínce naučila být důslednou. Naučila mě pochopit, že ne každý to má jako já :-).  V uších mi zněla tato píseň. Najednou jsem byla návštěvníkem. 

     Přijel realitní makléř.  I přes roušku jsem viděla, že se ten chlap za 7 let neuvěřitelně změnil. Musela jsem se usmát a byla vnitřně maximálně spokojená, že jsem právě jeho vybrala pro prodej Kalokagathie - je totiž těžké prodat TŘETÍ DÍTĚ a to odstříhávání neskutečně zamotané pupeční šňůry trvalo několik měsíců. Byla to šňůra nekonečného přání, aby byli všichni šťastni. Každým milimetrem odstřižení jsem však více a více pochopila, že šťastná musím být hlavně já... že nelze stále někomu pomáhat. Kalokagathia mě naučila být průvodcem nikoliv tvůrcem štěstí. Moc jí za to děkuji.

    Najednou jsem pochopila, že není nutné, aby zde i nadále byla provozovna, která bude lidem pomáhat..... je ve finále úplně jedno, co zde bude, protože kdo chce může se mnou na sobě pracovat i na dálku ---- za to díky COVID 19. 

    Měla jsem velkou radost, když mi makléř řekl, jak jsem ten krásný prostor ještě pozvedla.... on nepatří k těm, co chválí. Je pravdou, že Kalokagathia má několik přidaných hodnot...  Zde je poslední rok Kalokagathie v souhrnu ....jak říkala má kamarádka, proč jsi k tomu dala  tak patetickou hudbu....no, loučím se s tím vším.... každého klienta nosím s sebou... inu Račice....budete mi chybět, ale jak už jsem psala NIKDO NENÍ DALEKO:-) :-) Zde poslední rok v obrázcích... škoda, že jsem skupinovky a kurzy pro dospělé téměř nefotila.

     Cesta zpět byla dramatická..... ale veškerá dramata mají své konce a vidina těch, za kterými se těšíte...... to se vše překoná.

     Už zase sněží :-) Každá vločka je tak kouzelná... snáší trošičku vody na zem... potřebujeme hodně vody, aby se vše pročištilo.

      Moc všem mávám! 

A i tento komín kousek od Kalokagathie dokazuje, že vše má smysl.... před rokem jsme na něm pomohli vybudovat hnízdo a .....