A jak to bylo dál?….nejen s květinou..

    Dříve by to bylo nemyslitelné, že bych nepřidávala příspěvky k načaté práci, která má jasnou kostru, ale vše je jinak…Vše mi jakoby ukazuje, že pro lidi mám dělat ve chvíli, kdy je moje rodina zcela v pořádku a řádku. Zjevně máte dýchat a dýchat…chodit a chodit…a při té chůzi být plně koncentrovaní na chůzi samotnou- zjevně v tom jste zatím začátečníci nebo to zcela podceňujete, protože jinak by se vše posouvalo dle plánu…máte každý den alespoň 10tisíc kroků? Otimálně 12 až 15 tisíc? No, i já mám občas co dělat, abych to zvládla u všech těch příprav a kontrol školáků a opečovávání té, která se směje, i když má skleněné oči a růst zoubků bolí.

    Dokonalou stopku pro své bohulibé aktivity pro společnost jsem dostala ve chvíli, kdy jsem chtěla navázat kontakt z atlety z Plzně, že bych přispěla svou trochou do mlejna, ale…. Johanka na sebe strhla buben…. tak jsem byla šťastná, že je celá❤️🍀 a přibrzdila.
    No a jak je to se skoliotickou květinkou. Dostala prostor, má pravidelnou zálivku a……roste do krásy…. prostor je pro náš život neskutečně důležitý, jenže my si často neuvědomujeme, že jsme v neviditelné kleci a divíme se, že nám tu chybí kyslík, tu jsme ztuhlí….chce to se pořádně protáhnout a nadechnout a snažit se vidět i to doposud neviditelné❤️