:-)

    V posledních dnech se mi vůbec nedostávalo času pro psaní, protože připravuji videa, která nejsou jen o cvičení a nějako mě to sežralo, a tak se nyní vrhám na domácnost, která není ještě po stěhování ve stavu utěšeném. Vidím, jak moc je důležité zrovna nyní udržovat a dodržovat své rituály, protože ty člověka dokáží udržet v aktivním stavu s úsměvem ač všude kolem je zmatek. V tomoto týdnu se zase vrhnu na psaní toho, co jsem na jaře rozepsala v sekci pro členy a nedokončila, protože i já to nyní budu potřebovat jako prasátko drbání, protože vnímám, že mi některé mé rituály unikly a je třeba nastavit pevný řád.

     Jsem moc šťastná, že jsem ještě před pár dny stihla navštívit Národní divadlo. Užívám si každého paprsku sluníčka. Vychutnávám si každé vteřiny se svou rodinou. Zjišťuji, že mě již opustila má úžasná úchylka, která mě provází roky a to ta, že kamkoliv vejdu, začnu přemýšlet, jaká by v té dané místnosti byla tělocvična a jak bych lidi směrovala tam či onam a jak bych naplno využila světla a akustiky.... je to asi tím, že dokonalou tělocvičnu jsem již vybudovala a to jsem si plně uvědomila i po 7 letech bych v ní nic nezměnila a to ani ty divoké barvy, o kterých jsem se domnívala, že je brzy vyměním. O to víc si užívám času v přírodě, protože nastavením nejsem tělocvičnový typ ani náhodou, ale můj exmanžel veškerý čas trávil hlavně v tělocvičnách a já jsem holka přizpůsobivá a tvořivá. Docela mě pobavilo, když jsem si uvědomila, že jsem ve svých 19nácti odešla z Českých Budějovic na Palackého univerzitu v Olomouci a přesně po 19nácti letech jsem Olomouc opustila ve chvíli, kdy náš svět postihlo to slovo COVID. Vnímám, jak se začínají bát hlavně ti, co se roky pohybu vyhýbali - o to více si vážím své práce, protože vnímám, že ti co žijí jen z části podle mého vzoru a rad - nemusí se nyní ničeho bát, protože i tu ekonomiku znovu rozhýbeme, protože jsme neskutečně schopní a adaptabilní - jen věřím, že si všichni plně uvědomíme vážnost situace a veškerá varování od přírody, protože není dobré se řídit heslem :”Po nás potopa!” Pohybová terapie je pro trpělivé, uvědomělé a milující přírodu - to si také čím dál tím více uvědomuji a mnoho lidí nedokáže vystoupit z komfortní zóny a to je začátkem i koncem. V diskomfortu je ukryt růst a uvědomění. V komfortu je vždy ukryta lenost, slepota a laxnost. My teď potřebujeme nastolit harmonii a k té se dopracujeme každý sám od sebe. Je těžké si nastavit jasné priority, ale bez nich to nejde. A je mega důležité u toho myslet na faktum, že rodina je základ státu. Máme teplo, máme stále dostatek potravy, nemoc odejde, když se jí nenecháme pohltit nebo nepatříme mezi ony 4%. Není třeba silného těla - je třeba vyváženého jedince, ve kterém je nastolena harmonie těla i duše - KALOKAGATHIA!!!  Tak užívejme každé vteřiny každého nádechu i výdechu!!! Krásný den.